Rozhodování bylo dlouhé a náročné, ale nakonec jsme se rozhodly pro odstranění nepovedených ušních plastik a 26. února 2015 jsme se Zuzkou přijely na příjem do FN Ostrava. Naštěstí jsme mohly až na dvanáctou hodinu, z Prahy je to přeci jen kus cesty. Dostaly jsme ještě i oběd, ale klidně si ho mohli nechat. Kdo zná běžnou nemocniční stravu, pochopí. Jídlo bylo po celou dobu naší hospitalizace doslova nechutné, a tak jsme si musely každý den chodit spravit chuť do nemocniční kavárny na kávu a zákusek 🙂
Večer před operací se za námi stavila anestezioložka, aby se zeptala, zda nejsme nachlazené a zda nemáme problém s intubací. Já jako pravidelná pacientka vím, že se mnou to všichni anesteziologové zvládli. Zuzka má však s intubací nepříjemné zkušenosti, proto na tuto skutečnost upozornila. Ovšem kdybychom věděly, co nás čeká, tak snad i tu intubaci odsouhlasíme.
Ráno nastal den O, neboli den, když se navždy zbavíme našich „krásných“ uší. První na sál šla Zuzka. Dostala klasickou opilou včeličku a už se vezla. Já jsem šla po ní asi po 2 hodinách. Na operačním sále, kdy mi měli dát jen anestezii do žíly a měla jsem mít klid, jsem musela čekat na nějakého doktora z plicního, protože se nakonec rozhodli, že místo intubace provedou zavedení tenké avšak tvrdé hadičky přímo do plic (takto to provedli i u Zuzky). To nepříjemné polykání tvrdé trubice bylo opravdu stresující…nedivím se některým pacientům, že mají strach z banální operace. Až jsem skoro spolkla tu trubici, tak mě konečně nechali uspat. Po operaci jsem měla velké bolesti, proto jsem poprosila o infuzi proti bolesti. Jinak jsem spala a spala až do 17 h., nebyla jsem schopna do té doby ani napsat sms. Po páté hodině jsem už byla relativně fit a nebylo mi ani špatně od žaludku. Zuzce moc dobře nebylo, ale druhý den už ji bylo líp. Třetí den po operaci už jsme dostaly chuť na kafe, což bylo dobré znamení a hned jsme toho využily.
V pondělí jsme byly už relativně v pohodě a tak jsme napnutě čekaly, že by nás mohli pustit domů. Z pondělka sešlo a bylo nám přislíbeno úterý. Jenže v úterý jsme se jaksi s panem doktorem minuly…:-D. Zaběhly jsme si na půlhodinku na kafíčko a zrovna v tu dobu nás pan doktor hledal, jak naschvál. Viděly jsme se s ním až ve středu odpoledne. Já jsem byla ale připravena odjet za každou cenu. V 15 hodin jsem opustila dveře špitálu a popojela na nádraží a hurá domů přes Brno. Zuzka odjela z ostravské nemocnice až druhý den ráno, protože měla složitější spojení.
Na kontrolu jsme přijely za týden. U mě to bylo opravdu na otočku do Ostravy, protože jsem musela stihnout zpátky do Prahy na noční.
Další kontrola proběhla po cca 2 měsících, kde nám pan doktor řekl, že se můžeme objednat do Frýdku-Místku na přípravnou fázi pro zhotovení nových uší. A o tom vám povíme zase příště….